Nedávno jsem uvažovala nad tím, proč brečím u filmů - a můžou to být takové ty obyčejné rodinné nebo romatické nebo dokonce detektivky - a u knížek ne. Myslím, že u knížky jsem brečela snad jednou nebo dvakrát a jednou si to pamatuju naprosto přesně - seděla jsem ve vlaku a četla jsem právě kapitolu Klíče, kde běsi útočí na nádraží v Prasinkách. Krokodýlí slzy a to už jsem to četla potřetí...
Každopádně jsem pak přišla na to, že za to všechno u té televize může za zpropadená hudba. Strašně mě ovlivňuje a to dokonce tak, že brečím u Star Dance nebo krasobruslení...
A teď si to přeber, kdo je tady emocionální troska:-)
Díky moc za komentík a ps: bylo tam ohledně tragiky přece upozornění;-)