|
„Já ti říkám, že to nebyl nejlepší nápad,“ drbl Ron do Harryho.
„Co tu dělá ta postel, může mi to někdo vysvětlit?“ červenala se Hermiona.
„Podle barvy tvojí tváře, Grangerová, bych tipoval, žes myslela na nějakou prasárnu,“ culil se Draco.
„Nebo jsi na ni myslel ty,“ ušklíbla se Hermiona, sebrala z malého stolku jablko, chvíli si ho prohlížela, klepla do něj hůlkou, a když se nic nestalo, labužnicky se zakousla.
„Malfoyi, co tu vůbec děláš, zase špehuješ?“ ozval se Harry.
„Tobě se tak budu zpovídat, Pottere,“ nemuseli se v prvním ročníku a ani v posledním to nemělo být jinak.
oooOooo
„Málem všechno prasklo!“ hodila Hermiona vzteky první věcí, kterou našla.
„Jau,“ nestihl uhnout její společník. „Proč s tebou šlo to křoví?“
„Nedali se odbýt a neměla jsem čas tě varovat,“ vzdychla smutně.
„Měli hodně otázek?“ pohladil ji po tváři.
„Ne, ve chvíli, kdy Harry objevil svou starou učebnici lektvarů, začali si ji prohlížet a na všechno ostatní zapomněli,“ vysvětlovala s úlevou.
„Takže se vlastně nic nestalo.“
„Stalo!“ vytrhla se mu z náruče, „musíme si najít nové místo, Draco, tady nás můžou kdykoli… vyrušit!“
„Tak se přestaneme schovávat a je to,“ pokrčil rameny.
„Ale… jako… to… no…“
„Nediskutovat!“ umlčel ji rychle polibkem.
|
