H2013 05 - Rok v zakázaném lese - Regi

PODZIM teď přilétá na křídlech sov.
Léto pak s testrály opláče,
slábnoucím sluncem les rozsvítí,
blýskne se v ohnivých fénixe perutích.
Zezlátne, zrudne a v hnědavých tónech
šustivě opadá pod nohy kentaurů.
Paseku obalí mlhami pavučin.
Hvízdavou píseň s větrem si zazpívá...
Kopyty jelenů
rozkřupne kalužím
ledový škraloup.
oOo
ZIMO, už můžeš...
Zasypat peřinou uspaný les
a do snů kolébat v jeskyni obra.
Stopami zajíců pokreslit třpytivou pláň.
V noci zas úplňkem rozechvět kořist
zavytím vlkodlaka.
Mrazem a bodavým větrem les do ledu uzavřít,
jak dechem
temného mozkomora.
Zdá se, že navěky...
Přijde však čas a pojednou vidíš,
že sílu svou ztrácíš.
oOo
Stromům slunce teplem trhá bílý plášť,
kůrolez tykadla vystrčí...
JARO ho vítá s úsměvem.
Vstávej, maličký,
teď jsem tu na chvíli já
a kolem mne život se otvírá.
Koťata hlídá si maguár.
Kopýtka bělounkých nešiků se zlatým rohem
tlučou a tlučou o vzbuzenou zem.
Teplý déšť napájí žíznivý rodící les...
oOo
Slunce se zvedá
a horký den povstává z mlžných a chladivých rán.
Hipogryf divoce křídly vzduch rozráží, nad hlavou nebe.
Tak LÉTO jde lesem,
kde domov svůj mají už tisíce let tvorové bájní.
Dobří i krutí, děsiví, krásní,
tak stejní jak my.
Tak stejní, jak celý náš veliký svět...