H2013 07 - Bez pláště ani ránu - Lanevra

„Konečně jsi tady,“ přivítal jsem netrpělivě svého očekávaného hosta.
„Kde to jsem? Kdo jste?“ nechápal, rozhlížeje se kolem.
„Zoubková víla, kdo asi myslíš, že jsem, když jsi mrtvý?!“ odsekl jsem a projela mnou zima. „Tak povídej, kde máš můj plášť?“
„Váš plášť?“
„Ano, můj plášť. Dlouhý, lesklý, smrtelníka zneviditelní. Podle mého plánu jsi ho měl přinést s sebou.“
„Aha, můj neviditelný plášť. Ten má Brumbál... ach Merline, když jsem mrtvý, tak to znamená, že je možná mrtvá i Lily s Harrym!“
„Ne, to děcko stále žije, ale to teď není podstatné,“ odmávl jsem ho. „Já chci svůj plášť zpátky, nehodlám prožít věčnost v zimě. A když říkám věčnost, myslím skutečnou věčnost.“
„Já ten plášť nemám, zdědí ho Harry. A opravdu si nemyslím, že by zrovna teď byl vůbec podstatný váš hloupý plášť. Jsem mrtvý, Lily taky a...“
„Perfektní!“ pozvedl jsem zoufala oči k nebi; Ach, ti smrtelníci! „Jednou si smrťák v hospodě zapomene hábit a hned mu ho nějaký pobuda ukradne. On se pak musí trmácet světem a vymýšlet důmyslné plány na usmrcení všech, kteří ho vlastní. No nic, nevadí, tak prostě musím co nejdřív odpravit tvého syna.“