|
První setkání po porážce Voldemorta a jeho následovníků bylo stejně tak hrozné jako tehdy před ní. Potter se do Bradavic přišel ucházet o místo asistenta Obrany proti černé magii. Nová ředitelka školy, jeho bývalá vedoucí koleje, ho přijala vlídně a s úsměvem, zato on…
Seděl tam, oči strnule namířené před sebe, nehnuly se ani o píď, krk ovázaný až někam k mandlím, mračil se jak tisíc čertů nebo možná jeden Snape. A přesto to Potter zvládl. Přešel k němu, natáhl ruku, pohlédl do černých nesouhlasných očí a řekl: „Rád vás vidím, pane. Vypadá to, že se teď budeme potkávat častěji…“
ooHP/SSoo
Poprvé si to uvědomil, až když ho na to upozornil Hagrid.
„Ták, jak ti to de s profésorem Snapem, Harry?“ zeptal se jen tak mezi řečí při obědě.
Potter pokrčil rameny. „Výuka je fajn. A občas se zvládneme nepohádat i celou hodinu…“
„To sem nemyslel, Harry…“
Černovlasý kouzelník se zamračil. „A co jiného?“
Hagrid chmátl pro další kuřecí stehýnko. „Často po něm pokukuješ. Tak sem si myslel, že…“
„Hagride!“ vyděsil se Potter a poloobr se omluvně usmál, zatímco dál žvýkal.
Zbytek oběda byl Harry tak vyděšený, že se na Snapea ani jednou nepodíval. Proč taky? Nedělal to přece nikdy, ne?
ooHP/SSoo
Snape, ty parchante, vyhýbáš se mi, tak se musím uchýlit ke vzkazům. Proč jsi musel Brumbymu sebrat tolik bodů jen za to, že promluvil? Doufám, že mi umožníš si to s tebou vyřídit. Dnes v 8h u Tří košťat v zadní místnosti. HP
Pottere, Brumby je omezený idiot, který si to zasluhuje už jen za to své hlučné dýchání. A jestli to byl nějaký nemotorný pokus o pozvání na schůzku, tak se nepovedl. Hodlám strávit večer doma. Tak neotravuj! SS
Přinesu whisky. Pravou skřítkovskou. HP
Pokud tě tedy cesty osudu zavedou do sklepení, postav ji před mé dveře a třikrát zaklepej. Vyzvednu si ji. SS
ooHP/SSoo
„Nezpívej, Pottere, opovaž se zpívat, ty jeden hudební ignorante. Nedokázal bys z úst vyloudit slušnou melodii ani ve střízlivém stavu!“ vyštěkl Snape, když se Harryho oči zaleskly a ten moula otevřel pusu k započetí svého plánu.
Potter pusu poslušně zavřel, sklepením se rozeznělo požehnané ticho, efekt by byl dokonalý, kdyby ovšem Snape v tu chvíli nestál na druhém konci místnosti a nepotřeboval se dostat ke svému křeslu. Ta namyšlená mrcha rovnováha se ho opovážila zradit a on se svalil na zem jak široký tak dlouhý.
V Potterovi to zacukalo, a pak se neudržel a rozesmál se na celé kolo.
ooHP/SSoo
Po tom nešťastném prvním rande to zkusili znovu. Žádný alkohol. Prostě jen procházka. Do Zapovězeného lesa, jak jinak. Když už spojit příjemné s užitečným, tak ať je to zatraceně užitečné, říkal si Snape. Potter kupodivu nenamítal, i když měl s tím lesem své bohaté zkušenosti.
Snape měl tušit nějakou lotrovinu. A taky že ano. Sotva sebrali první přísadu – muchomůrku žlutozelenonohou – Potter ho přirazil ke stromu a atakoval jeho nos tím svým. Nebo to možná měla být ústa. Snape se nikdy nedozvěděl, co přesně zamýšlel, protože poté, co Potter konečně našel svůj cíl, prostě přemýšlet přestal. Pod tíhou doteku je myšlení nadbytečné.
ooHP/SSoo
„Zatraceně, Severusi, proč jsi to udělal?“ obvinil ho mladší muž, sotva k němu ten večer dorazil. „Víš, jak jsem se asi cítil?“
„Netuším, Pottere, objasni mi to…“ pobídnul ho starší muž a vypadal naprosto nevzrušeně.
Harry se opřel o stěnu, jako by dostal facku. Pak se odvrátil. „Myslel jsem, že pro tebe něco znamenám, ne že jen pošpiňuji tvoji pověst, tvou čest nebo tak něco…“
„Znamenáš…“ oponoval Snape.
„Jo, kouli u nohy, retardovaného imbecila, který…“
Snape se přesunul až k němu. „Znamenáš pro mě hodně, Harry, a přesto nechci… aby to věděli. Buď to přijmi, nebo jdi.“
A Potter zůstal.
ooHP/SSoo
„Severusi, zpomal trochu, prosím…“
Doteky rtů, tak hladových a pátravých, a hbitých prstů, které byly naráz všude a horečně ho zbavovaly jeho svršků, a plamen v černých očích, neuhasitelný… Až z toho měl Harry trochu strach.
„Severusi… já…“ pokusil se vyslovit, ale nevěděl vlastně co. Polkl.
Snape ho přirazil ke stolu. Naplno vzrušený, oči zastřené tužbou. „Neodmlouvej, Pottere, vím, že to chceš.“
A pak se ty tenké rty znovu přisály k jeho a na obavy prostě nezbyl čas. Ani na nějaké pochyby. Zůstala jen touha a lapání po dechu a prosby a tření a doteky kůže a naplnění a extáze.
ooHP/SSoo
„Miluješ mě?“ zeptal se ho Potter v jedné nestřežené chvíli, poté co uklidili celou učebnu, posbírali pergameny k opravení a dorazili do Severusových pokojů. Sotva tu haldu položili na stůl, Potter kolem něj obtočil ruce a prostě tu otázku položil.
„Co tě to popadlo, Pottere?“ bránil se Snape a pokusil se od mladšího muže odtáhnout.
Ale on se nedal tak snadno odbýt. Zpevnil své objetí, pohlédl mu přímo do očí a zopakoval ten směšný dotaz. „Miluješ mě?“
A co měl Snape říct? Že je mu s ním dobře? Že nechce, aby odešel? Nikdy?
„Za další lahvičku osmilístku bych tě nevyměnil…“
Potter se usmál. Osmilístek se pekelně těžko sháněl.
ooHP/SSoo
Snape byl na čtrnáctidenní konferenci o temných prokletích a protikletbách a Potter zůstal na všechno sám. Na vyučování, známkování, přípravy, všechny ty pošetilé studenty… Měl kolem sebe celý hrad a stejně se prostě cítil sám. Severus se neozval. Ani jednou za celou tu dobu. Vzal si s sebou svého Tuřína (svéhlavou sovu druhu kalous), za což byl Harry vděčný, a nenapsal ani řádku.
První odloučení je prý nejhorší. Potter o tom věděl své, ale co na to Snape? Třeba byl rád, že se ho konečně zbavil, třeba si užívá…
Zahučení v krbu, silné paže si ho přitiskly k sobě a ten hluboký hlas zašeptal: „Chyběl jsi mi…“
ooHP/SSoo
„Veselé Vánoce, Severusi!“ zvolal Potter radostně, jen co Snape překročil práh svého bytu.
Muž se zastavil u dveří a nevěřícně zíral na výjev před sebou. Vánoční stromeček, ozdoby, světýlka, dokonce andělíček na krbové římse… „Pottere, to snad nemyslíš vážně!“ zavrčel preventivně ve snaze tu pohromu, ne zachránce světa, zastrašit a donutit ho napravit, co vykonal.
Harry se zatvářil kajícně. „Moje první Vánoce bez všeho toho rozruchu kolem Voldemorta. Jen s tebou. Přijde ti to přehnané?“
„Rozhodně ano,“ přikývl Snape a Potter zhasl jak sfouknutá svíčka. „Avšak…“ přešel několik kroků k němu a ladně mávl hůlkou, „něco ti uniklo.“
Harry se nechápavě podíval vzhůru a uviděl… jmelí.
ooHP/SSoo
Jednoho říjnového večera tomu byl rok. Že prý je ten první nejhorší? Těžko říct po všech těch prvních chvílích, které prožili. První setkání po válce, první uvědomění si sebe navzájem, první neuctivý vzkaz, první nepovedená schůzka, první pokus o polibek, první hádka, první trochu uspěchané milování, první pronesené a zároveň nepronesené vyznání, první společně oslavené Vánoce, první… Těch prvních okamžiků bylo spousta a na všechny mohli vzpomínat. A přesto jich před nimi bylo ještě spousta takových. A spousta jiných. Protože i když je snad poprvé to nejhorší, může přijít podruhé, a kdo ví, jaké bude?
Třeba nám to oba někdy prozradí…
|
