V03 - Pravda a lež - Seulbet

Toto místo již dávno ztratilo svůj lesk a slávu. Kdysi městečko, kde si každá rodina přála začít společnou cestu životem, nyní jen pár domků s oprýskanou fasádou. Ti, co tu žili, odešli nebo zemřeli, a noví nepřicházejí. Ne sem, ne teď. Svět je plný strachu a zoufalství. Každý hledá místo, kde se skrýt. Je pochopitelné, že ulice, jež celý kouzelnický svět naplnila falešnou nadějí, že zlo je navždy poraženo, je tím posledním místem, kde by se cítili bezpečně. Přesto, nebo možná právě proto, sem ten zelený brouk cupitající uličkou k domu staré Bagshotové až neuvěřitelně zapadá.
***
„Ještě konvici! Ach ano, já věděla, že ten čaj bude potřeba zalít.“ Koutky jí cukají ve spokojeném úsměvu. Věděla, že si vzpomene. Uchopí pomalu konvici a soustředěně nalévá vroucí vodu do šálku. Předstírá, že si třesu svých rukou nevšímá, a raději věnuje pozornost stínu přibližujícímu se k hlavním dveřím. „Jen kdybych si vzpomněla na svou poslední návštěvu,“ zachraptí a v očích cítí slzy. Nikdo nemůže pochopit, jak je těžké pro uznávanou historičku ztrácet paměť. Hlasité zabušení ji donutí se uklidnit. Pomalu otevírá dveře, za kterými stojí obtloustlá blondýna s brýlemi, dle jejího názoru nevkusně posunutými na špičce nosu. Ví, že ji někde viděla. Zná ji. Znala.
***
„Dobrý večer, Batyldo,“ usměji se. Jsem si vědoma její pomatenosti a vím, že tímto důvěrným gestem přidám svou trošku do mlýna. Na tento rozhovor jsem čekala celý život a ani výčitky mě nedonutí zahodit tuto příležitost. „Přišla jsem si s tebou promluvit o Albusovi.“ Vidím zmatek v jejich očích a dovolím teatrálnější části mé osobnosti dokončit, co jsem začala. „Brumbál. Náš soused. Nevzpomínáš si, drahá? Povíš mi o něm přeci něco?“ Stařena zuřivě zamrká a svým hrubým hlasem mi odpoví: „Nevím, kdo jste, ale Albusovu památku špinit nehodlám!“ To mi ale nedáváš jinou možnost. Nejsem zlá. Dala jsem ti na vybranou. To ty jsi volila špatně, že ano? „Imperio!“
***
KONEČNĚ PRAVDA O BRUMBÁLOVI?
Již příští týden se zde objeví šokující příběh špatného génia, považovaného mnohými za největšího kouzelníka své generace. Po oddělení populárního obrázku vyrovnané moudrosti se stříbrnou bradkou nám Rita Holoubková odhalí neklidné dětství, mládí plné porušování zákonů, celoživotní rodinné spory a tajemství viny, která si Brumbál odnesl s sebou do hrobu. PROČ nechtěl být tento muž ministrem kouzel a zůstal jen obyčejným školním ředitelem? CO bylo skutečným účelem tajné organizace, známé jako Fénixův řád? A JAK opravdu Brumbál skonal?