V07 - Za vším hledej Weasleyovce - Spitfire

,,Vážně, Hermiono, budeš mít CELÉ dva měsíce prázdnin na prohlížení si nové učebnice. To nemůžeš ani na chvilku vypnout?“ Chlapec se snažil neznít příliš rozmrzele. Měl lepší plány pro dnešní večer než sledovat svou dívku zanořenou do učebnice. ,,Válka skončila, Zlo je poražené a všichni žijem...“ Nechtěné škitnutí přerušilo Ronovu tirádu. Opravdu přílišná dávka ohnivé whisky. ,,Je čas slavit a bavit se!" Došlo mu, že to nebyl nejrozumnější návrh v momentě, kdy poslední slovo vyšlo z jeho úst a jeho přítelkyně po něm vrhla podrážděný pohled. ,,Ale já se právě teď bavím, Ronalde! Má už JEN dva měsíce na dohnání zameškané látky za celý rok. Což je absolutně skvělá výzva!" dodala smířlivě. Sotva by jí mohlo podráždění vydržet dlouho v záplavě nadšení. ,,Mimo to, hned v druhé kapitole je lektvar na odstranění následků kocoviny, a to jak tak koukám na vás všechny, bude potřeba již zítra," objasnila jim budoucí Primuska "osmého" ročníku, než s trhnutím otočila hlavu za sebe, kam její pozornost strhla rána doprovázená mumlavým zanadáváním Poloobra. ,,Budeme potřebovat opravdu VELKOU dávku protikocovinového lektvaru," v duchu začala propočítávat množství nutných ingrediencí v lektvaru ve vztahu k váze Hagridova těla. Opravdu se přitom snažila ignorovat hádku rodící se kousek od ní.

***
,,Zklidni hormon, Pottere! Pansy to nemyslela vážně, když říkala, že profesor Snape by stál za hřích a že by ho klidně pozvala na rande. Všichni tady víme, že si na něj držíš exklusivní právo. A skutečně nikdo si nemyslí, že bys byl zbabělec, když ses mu ještě neodvážil vyslovit." Mladý zmijozel vyjímečně používal veškeré své diplomatické vlohy na utlumení sporu, ve kterém byl, zcela vyjímečně, docela nevinně. Ani Draco Malfoy není takový hazardér, aby se pletl mezi Vyvoleného a jeho vyvoleného. V duchu si udělal poznámku do budoucna, že Parkinsonovou je rozhodně dobré držet dál od alkoholu. K jejímu štěstí Potter vypadal dost vykolejený jeho odhalujícím prohlášením, že dočista zapoměl na to, jak ještě před okamžikem, sliboval zmijozelačce krutou pomstu.

***
Remus Lupin si připadal nepatřičně. V davu se snažil zahlédnout alespoň někoho blízkého svému věku. Současně, zcela paradoxně, na sebe neupoutat pozornost svého jediného vrstevníka v dohledu. Přesně si dovedl představit jízlivé poznámky Severuse Snapea, donuceného účastnit se pobitevního večírku. Ani jej příliš nepřekvapilo, že jeho bývalý spolužák tráví čas tak, jak si jej pamatoval ze školních let a sice s nosem zabořeným v knize. Možná konečně trocha štěstí pro smolařského vlkodlaka. Jen tak nepozorovaně proklouznout, zašít se někam do rohu a užít si poklidného večera. Neubránil se zvědavosti, aby nenakouknul přes Severusovo rameno do útlé knížečky v jeho rukách. Sotva letmý pohled na pár řádků a cítil jak mu hoří tváře studem a ještě něčím mnohem živočišnějším. Milostná poezie určitě nebyla tím druhem literatury, jaký si spojoval se svým odtažitým bývalým spolužákem. A že to byly řádně žhavé verše, to nedokázal popřít. Vzpamatoval se právě v čas. V posledním okamžiku sotva stačil zabránit hrozící katastrofě. ,,Fuj je to!" šeptnul tiše, naprosto reflexivně škubající s vodítkem. ,,Slíbil jsi mi, že necháš Severuse na pokoji." Neuhnul před vyčítavým pohledem umocněným zvěromágskou podobou svého přítele. ,,Takhle se na mne nedívej! Opravdu si nemyslím, že převrhnout někomu pití do klína je projev přátelství!" pronesl káravě.

***
,,Hej, brácho, seš si jistej, že to byl dobrej nápad podsunout Snapeovi Harryho deník?" otázal se ryšavý mladík z patra rozjařeně shlížející na dění pod sebou. Stále nedokázal věřit svému štěstí, že málem přišel o část sebe samého. Naštěstí jen málem. Jeho bráška tu byl stále s ním. S tím svým zářivým úsměvem. ,,Jasně, že jo! Jen se podívej na toho starýho netopýra, jak to přímo žere. A i když se to zdá naprosto trhlý, tak ty dva sou pro sebe jako stvořený, a náš Harry si přeci trochu štěstí po tom všem zaslouží. Má kliku, že má nás dva, laskavé dohližitele, aby dozorovali jeho blaho. To by v tom byl čert, jestli se po tomhle nedají dohromady." Druhý zrzek souhlasně přikývnul. Bylo by přeci hloupé hádat se s vlastním odrazem. ,,Svatá pravda, bráško! Ještě že nás má."