V08 - Začátky školního roku - Patoložka

Vzbudí se celý upocený, zrychleně dýchá. Všude je ještě tma a on zatíná zuby a ruce do pěstí, aby se chladem pokoje nechvěl tak moc. Dnes to mělo všechno začít. Všechno, o čem celé roky snil… A přesto se do jeho snů, denních i nočních, vkrádá nejistota, pochybnosti, strach. Co když… co když přijde o to, co pro něj bylo nejdůležitější…? Co když mu vezmou to, díky čemuž mu život nepřipadal tak beznadějný, jak se jevil předtím…? Co když…
Zhluboka se nadechne a posadí se. Ospalýma černýma očima mžourá z okna ven. Začíná svítat, měl by se přichystat na vlak.
ooOoo
Zmijozel! Věděl to, nemohlo to dopadnout jinak. Nikdy nebyl tak… pyšný a zlomený zároveň. Pyšný na sebe, protože získal, o čem snil, a zlomený proto, že se kousek z něj, ten, kterého si cenil nade všechno, nějak vytrácel. Prosmýkl se mu mezi prsty a padal do propasti… Pokud tomu nezabrání, propadne se do nenávratna a bude navždy pryč. Daleko. Nedosažitelný.
Spolužáci si ho nedůvěřivě prohlížejí, nevědouce, co si o něm myslet… Šedé oči, modré oči, hnědé… všude kolem. A přesto, když zvedne hlavu a nasměruje svůj pohled do vzdáleného kouta Velké síně, najde ty zelené, které se na něj smějí.
ooOoo
Roky přišly a odešly… Bylo jich tolik, kdo by je počítal, vždyť první školní dny zůstanou přece stále stejné… Osamocené, bolestné, plné nenaplněné touhy a přání. Lily byla dávno pryč, daleko, ve spárech Pottera a jeho bandy. A Severus? Jakou ten měl před sebou budoucnost…? Najde se v ní kousek štěstí, kousek radosti, trocha náklonnosti a lidského tepla, nebo to bude šedivá mizérie všedních dní jako dosud?
Po mladíkově boku se usadí starší chlapec a dloubne do něj ramenem. „Slyšel jsem, jaké jsi měl úspěchy s lektvary, Severusi. Měl bych pro tebe jistý návrh…“ řekne Lucius a Severus zadrží dech.
ooOoo
Poslední rok. Přetrpí poslední rok na této proklaté škole a pak se vydá vstříc zářné budoucnosti, kariéře. Konečně se mu dostane uznání, velikosti, síly, moci… Toužil přece po ní, že ano? Mít moc už něco znamená… mít moc znamená mít pro co žít, z čeho se těšit, mít moc bylo přece smyslem života každého člověka!
Severus si to opakuje stále dokola, až tomu snad sám i uvěří. Protože zelené oči nejsou nikde nablízku, protože zelená už teď znamená Zmijozel, jen ten a nic víc. Hrdost, moc a slávu, pro kterou by učinil snad cokoliv. Zelené oči propadly prachu nicoty, zešedly…
ooOoo
Běží, uhání, prchá, spěchá, nemůže popadnout dech, a přesto směřuje tvrdošíjně dál… až tam, kde ho vyslechnou, až tam, kde najde své útočiště, až tam, kde je… Brumbál.
A pak padne k zemi, cítí sílu, která z muže vyzařuje, hlavu nechává skloněnou, v tom má přece letitou praxi, Temný pán ho v úslužnosti dobře vycvičil…
„Proč jsi přišel, Severusi?“ ozve se nad ním. Podpatky ředitelových bot klapou po skalnatém povrchu. Severus opatrně pozvedá hlavu, až se jeho temné oči setkají s modrými… Nechá své hradby padnout, protože tento muž mu prostě musí uvěřit. Pro ni. Protože je konec srpna 1981.
ooOoo
Zítra začne další školní rok. Pán zla je pryč, Smrtijedi hnijí ve vězení, Lucius pořádá večírek, aby oslavil stažení svého obvinění, a Severus hledí z okna v jedné z opuštěných chodeb Bradavic a pozoruje školní pozemky, na kterých se pomalu začíná smrákat…
Očištěn, propuštěn, omilostněn… a přesto… co z toho je pravda a co je skutečné? Kdo dokáže zaplnit tu černou díru v jeho srdci, která jako by ho požírala zevnitř? Proč nemohl zemřít s ní? A proč ji nedokázal zachránit? Proč?!?
Prokřehlé prsty přitiskne na sklo, skloní hlavu. Harry přežil, zní mu v hlavě, má její oči…
Zelené oči, jeho prokletí…
ooOoo
Neviděl ho deset let, od toho osudného večera v Godrikově Dole, a neměl v úmyslu ho vidět ani nikdy po tom… Rozcuchaná kštice, kulaté obroučky brýlí a za nimi se skrývající nevinné zelené oči… Ach, jak dokonalá směsice těch dvou…
Severus odvrací pohled a nenápadným pohybem hůlky přemění svou vodu na víno. Nikdy nebyl milý člověk, neměl proč, všichni kolem něj mu jen ubližovali, využívali ho ke svému prospěchu… ať na té straně nebo na druhé… Vdechl vůni nápoje, svlažil jazyk, otevřel oči, položil pohár na stůl.
Ne, Potter pro něj není ničím, a taky mu to dá pěkně sežrat…
ooOoo
Kolik let uběhlo, co pro něj nasazoval krk? Kolik let přešlo a kolik šedin se objevilo v jeho černých vlasech kvůli tomu, aby ho udržel naživu, uchránil před sebou samým, před ostatními, před zlem? Věděl to přesně, ale připadalo mu to jako celé věky. Co všechno už prožili a jaká nebezpečí zažehnali… Začalo to Kamenem a Severus opravdu doufal, že to jím i skončí, ale nebylo mu dáno. Přišel bazilišek, po něm uprchlý vězeň, pak se do toho zamotal turnaj, jen aby jej následoval souboj myslí v lekcích nitrobrany, který vyústil v tu katastrofu na Ministerstvu. Severus už byl unavený…
ooOoo
Brumbál byl mrtvý, náhrobek nad jeho rakví spočíval už dobré dva měsíce a teď bylo na Severusovi, aby předstoupil před hlavní stůl k malému zdobenému pultu a uvítal tu drobotinu do nového školního roku. Jenže k čemu? Věděl, jakou má úlohu, jaké břemeno spočívá na jeho ramenou – bude nucen mučit, ničit, mařit životy nevinných dětí, a to jen proto, aby to někdo místo něj nedělal ještě… hůř.
Snape vstane ze svého místa a namíří si to dopředu. Všechny oči v sále se upírají na něj, jako by byl nějaká primadona. Buď proklet, Tome, za to, co jsi nám všem provedl!
ooOoo
Přišel se na ně podívat. Nemohl jinak. Ochrany kolem hradu ho vpustily bez zaváhání. Neviděn se chtěl ujistit, že jsou všichni naživu… tedy ti, co zbyli…
Minerva, Filius, Hagrid, Poppy a ostatní ze zaměstnanců pilně připravují Velkou síň na příchod dětí. Prváčků i… osmáků. Grangerová, Potter i Weasley budou pokračovat ve studiu. Draco se dostal na univerzitu, spolu s Longbottomem. U toho prvního se Severus nedivil, u toho druhého prostě zakroutil hlavou. Když tohle všechno přežil on, pak se zázraky zřejmě dějí.
Svíčky už se rozhořely naplno. Ano, školní rok může začít… a Severus? Ten vykročí pravou nohou do nového života.