V10 - Do konce - Patoložka

Phineas Nigellus se poškrábal na namalované tváři, na které mu přistála ta otravná bzučivka, a znovu našpicoval uši.
„Severusi, prosím, mluv se mnou…“ prohlásila Potterova hlava z plamenů. Už tam tak setrvávala dobrých deset minut a Snape ještě ani nezvedl hlavu od papírů. Dokonale ho ignoroval. Potter si povzdechl. „Bylo by to pro tebe opravdu tak… nesnesitelné?“
Snape se zamračil a konečně mu věnoval chladný pohled. „Pottere, řekl jsem svoje a už k tomu nemám co dodat!“
Potter zalapal po dechu, pohled ublížený, jak raněná srna. „Severusi…“
Ředitel zavřel unaveně oči, strnule zíral před sebe. „Odejdi, Pottere.“
Harry sklonil poraženecky hlavu a zmizel.

ooOoo

Severus se roztřeseně nadechl a odhodil brk, který ruka prostě už neudržela. Celou tu dobu se silou vůle držel. Nedovolil, aby na něm bylo cokoliv znát. On přece neukazuje strach, že ne? On je Snape! Smrtijed! Obávaný profesor a nyní ředitel! Bezcharakterní bastard, kterému je lépe se vyhnout na sto honů, ne-li ještě dál! Takže stačilo spolknout tuto hořkou pilulku a prostě jít dál. Tak jako doposud. Nikdy nikoho nepotřeboval, nikdy od nikoho nepřijal pomoc, krom Albuse, ale i tam byly určité meze, hranice, které nedovolil překročit. A teď si přijde Potter a prostě se vmísí do jeho života? Ne!

ooOoo

Phineas už málem klimbal, bylo přece jen hluboko po půlnoci, takže žádný z portrétů neočekával, že by se tady snad někdo ukázal, ale pak mu u hlavy zabzučel komár a dokonce si přivedl i společníka, a vytrhl ho tak z blaženého spánku. A pak se vzbudil naplno, protože zaslechl šeptané hlasy.
„Už dva dny se neukázal na večeři, Poppy, mám z toho divný pocit. Co když se to všechno zhoršilo?!“ promlouval Potter tichým hlasem, zatímco se s lékouzelnicí v závěsu sunul k ředitelským komnatám.
„Hazarduje se svým životem,“ souhlasila. „Měl se dostavit na prohlídku, ale tvrdil, že je přednější ta…“

ooOoo

Phineas se musel vplížit do obrazu skotské krajiny v průchodu, aby vůbec něco slyšel či viděl, ale i to mu stačilo. Potter a madam Pomfreyová se skláněli nad nehybným tělem ředitele Snapea a zarmouceně jeden přes druhého promlouvali.
„Severusi…“ šeptal Potter naléhavě s ředitelovou hlavou ve svém klíně. „Severusi, prosím, vzbuď se!“
Lékouzelnice kouzlila, jak mohla. Ohřívací kouzla, podpůrná kouzla, monitorovací… A pak ho zvedla do vzduchu a přenesla do jeho ložnice, kde ho jistě uložili na postel. Přes pootevřené dveře bylo slyšet jen tiché hlasy a pak jeden velmi nahněvaný baryton. Lékouzelnice se rozzlobená vzdálila, Potter ale nevyšel.

ooOoo

Phineas měl té havěti po krk. Jak mohli takoví neřádi vůbec vzniknout? Ať si je loví ptáci, když na to svinsvo mají chuť, ale ať mu, u Salazara, nelezou po plátně! Když odehnal poslední masařku, konečně se mohl zaměřit na dění před sebou.
Severus Snape seděl ve svém obvyklém křesle u stolu, vyřizoval běžnou korespondenci. Potter byl v křesle naproti, upíjel čaj a hleděl z okna ven.
Takže nic nového, takhle to probíhalo poslední týden neustále. Když nebyl Potter v ředitelně, Snape u něj dělal inspekce v hodinách. Phineas si pomyslel, jestli jen jemu došlo, že ředitele obklopovala Potterova magie…

ooOoo

Přešel další týden, po něm měsíc. Nastal podzim a s ním se vypařili i ti bzučivci. Phineas zívl, ale pak upřel svou pozornost do místnosti.
Severus Snape vstal, přešel k oknu. Potter zamrkal a uvolnil ruku, kterou si podepíral hlavu.
„Přestaň s tím. Není to k ničemu…“ prohlásil ředitel tiše, zády k druhému muži.
Potter si povzdechl. „Nemůžu, zatraceně. Nechci…“ Prohrábl si vlasy. „Takže Voldemorta necháš, aby vyhrál, i když už je dávno mrtvý?“
„Není to k ničemu, Harry…“ zopakoval důrazněji. „Nemůžeš mě s sebou všude vláčet jako kouli u nohy. On už vyhrál, jen ty to nevidíš…“

ooOoo

„Fajn!“ odsekl Harry a prudce vstal. „Fajn! Tak si tedy umři, když chceš! Klidně si umři, i když by všichni kolem tebe udělali první poslední, aby ti dali šanci na normální život! Jedna podělaná kletba, jedna kletba a ty to prostě vzdáš! Bez ohledu na ostatní, bez ohledu na Poppy, Minervu, Draca…“
„Harry…“ Severus se obrátil. „Já za to nestojím!“
Potter se zběsile otočil a praštil do stěny, až všechny obrazy na svých háčcích prožily menší zemětřesení.
Snape tam stál a hleděl na něj, v očích zvláštní mír. „Nech mě jít… Měl jsem odejít už dávno, copak to není zřejmé?“

ooOoo

Harry se otočil a Snape poprvé za celou tu dobu uviděl v zelených očích slzy. „Ne…“
Severus se smutně pousmál. „Je to jako u mudlů, když je udržují na přístrojích jen proto, že to tak chtějí jejich příbuzní. Bez nich nemohou žít… Už nejsou sami sebou, Harry, prostě nejsou… A takový život bys mi přál? Bez možnosti volby? Svobodného rozhodnutí? Copak chci tak moc?“
Harrymu se zachvěla brada, zavrtěl hlavou. „Jenže tohle není stejné. Ti lidé jsou v komatu, nevědí o sobě a nikdy se nevzbudí, zatímco ty…“
„Bez tvojí podpůrné magie bych tu dávno nebyl, jen to zbytečně prodlužujeme…“

ooOoo

Mladík zavřel oči, slzy se dávno přelily přes okraj jeho víček. Zatnul ruce v pěst, hlavu sklonil k podlaze.
Snape k němu přešel se sotva slyšitelným zašustěním pláště. Zvedl mu bradu, přinutil spojit pohledy, otřel mokrou tvář. „Měl bys vědět, že jsem ti vděčný. Nežádal jsem pomoc, ale jsem za ni vděčný. Jenže takhle to prostě nejde dál. Všichni to víme. Ty, já i Poppy. Co kdyby jednou tvá magie nestačila, co bys dělal pak? Zbytečně se užíral za to, že můžeš za mou záhubu? Tohle nechci… Už jsem viděl příliš mnoho viny, Harry, nemůžu k tomu přidat ještě další.“

ooOoo

Harry polkl. Věděl, kdy prohrál. Jenže… copak chtěl opravdu tak moc? Copak nemohl žádat něco na oplátku za to, že zbavil svět toho největšího zla? Snape mu možná nebyl blízký, ale pak prohlédl a už to nešlo vzít zpět. Začalo mu na něm záležet, jako na příteli… Copak by neudělal všechno proto, aby byli Ron a Hermiona šťastní? Cokoliv?
Hlas se mu zachvěl jen trochu, když konečně promluvil. „Chtěl bych být s tebou až… do konce…“
A Snape se usmál, takovým tím hřejivým úsměvem, který možná neprostoupil všechny jeho rysy, ale oči, oči ty zářily.
Toho večera, kdy Severus Snape nadobro odešel, by Phineas Nigellus společnost bzučivek uvítal.