H2013 03 - Myslíte...? - Patoložka

„Profesore Snape!“ zapištěla Dolores Umbridgeová, když se konečně vynořila z dámských záchodků, hlasem, který velmi věrně imitoval lesní fúrii sjetou héliem. „Co tu pohledáváte? Zdá se, jako byste měl něco za lubem!“
Muž zvolna otočil hlavu a plynule se vztyčil do plné výše, nechávaje působit své charisma, než pozvedl obočí a svým hlubokým tichým hlasem, který této panovačné ženě vždy způsoboval husí kůži i pod tím hřejivým kašmírovým svetrem oslepujícího odstínu růžové, pronesl: „Myslíte…?“
Dolores se zarazila, rozhlédla se, a pak se nervózně zasmála. „Och, znáte mě. Jsem samý šprým,“ prohlásila, načež odpelášila do bezpečí svého zakočičeného bytu.
Vyrovnáno, Severusi…
ooOoo
Protiva, který to bok po boku s Krvavým Baronem všechno z výšky sledoval, se málem rozesmál na celé kolo, kdyby mu pusu nezacpal svou průhlednou dlaní jeho společník.
Profesor Snape mezitím proklouzl na ty samé záchodky, ze kterých právě vyběhla ta příšerná tyranka, a tak za ním neslyšně propluli zdí. Všechno vypadalo normálně, dokud se mužova postava nezačala měnit, jeho havraní vlasy nezezlátly a postava se nezmenšila a nezískala ženské křivky.
Luna Láskorádová se obhlédla v zrcadle. Když si s ní neporadí dospělí, musí to prostě zkoušet děti…
V tu chvíli si Protiva něco uvědomil – tahle holka byla jeho krve…