H2013 05 - Pravý čas - Patoložka

Opíral se o ohradu a nostalgicky hleděl na zvířata před sebou. Šupiny se jim na slunci jen blyštěly, jak se tak pomalu a přesto s jistou dávkou elegance pohybovali krajinou, křídla složená na zádech. Slunce se zvolna sklánělo k obzoru a Harry čekal na moment, kdy konečně vzlétnou. Byl by se k nim připojil na koštěti, jako už tolikrát předtím, ale dnes se mu nějak nechtělo, možná se necítil jistý v kramflecích. Voldemort byl mrtvý, válka skončila a on, konečně odkázaný jen sám na sebe, najednou ztrácel pevnou půdu pod nohama…
Za sebou zaslechl tiché kroky, blížily se k němu orosenou travou. „Jsou krásní, Charlie,“ zašeptal Harry, aniž by se otočil.
Muž došel až k němu. „Mám pro tebe dopis.“
Harry se zamračil. „Od koho?“
Charlie jen pokrčil rameny. „Vím já? Nekontroluju ti přece poštu…“
Mladší muž obratně rozvinul pergamen a začal číst:
Pottere, okamžitě přestaňte trucovat a vraťte se do Bradavic. Nemyslete si, že si můžete prostě jen tak zmizet a nechat nás na pospas celému tomu zmatku. Minerva je celá rozrušená, Hagrid si začíná nervozitou okusovat nehty a o ostatních…
Nebylo třeba dočítat, Snapeův styl byl legendární. Draci začali stoupat k obloze - pravý čas vrátit se domů.