V01 - Nedorozumění - Patoložka

„Ne! Ani to nezkoušej, Snape! Zůstaň, kde jsi! Varuji tě!“ Harry stál u bradavické brány, postoj napjatý, z očí mu šlehaly blesky a všechny byly namířené jedním směrem. Přímo na něj.
„Harry…“
„Ne! Vyjádřil ses zcela jasně! Uši mi ještě slouží, víš?!“ obvinil ho a zelená se mezi vším tím vztekem ublíženě zaleskla. „Nikdy bych si nepomyslel, že…“
„Copak ty jsi ještě včera nebyl zasnoubený!“ rozlítil se starší muž.
Harry naprázdno polkl, zamrkal. „Nebyl. Nikdy jsem nebyl… A ty to musíš vědět!“
S tím se otočil, překročil hranici pozemků a přemístil se pryč.
Někdo mi tu dluží vysvětlení, pomyslel si Snape.
ooHP/SSoo
Když se vrátil z Doupěte, byl ještě zmatenější než předtím. Ginny už tam dávno nebydlela. Naplno se věnovala famfrpálu a na nějaké vdávání a děti neměla ani pomyšlení. A všichni okolo to samozřejmě věděli. Jen před ním se nějak opomněli zmínit. Nebo byl prostě tak zaslepený a zahořklý, že mu to jen nedošlo?
A to Potterovi řekl, když ho přišel jen přátelsky pozvat na skleničku, že je sebestředný idiot hledící pouze na své zájmy a na to si ještě před koncem své slavné svobody pořádně užít…
Zatraceně! Tohle bude muset napravit.
Jenže – jak začít?
Dal si záležet, aby vykročil pravou nohou.
ooHP/SSoo
Pottera našel v koutě zahrady u domu na Grimmauldově náměstí, který byl ještě před nedávnem sídlem Řádu, takže pro Severuse nebylo nijak obtížné se tam dostat. Seděl na lavičce, hlavu v dlaních, ale když zaznamenal přítomnost cizího člověka, rychle se napřímil.
„Co chceš, Snape? Jdeš si ještě trochu bodnout?!“ zeptal se vyzývavě, a pak rozpřáhl ruce do stran a vytavil tak svou hruď na odiv. „Do toho!“
Muž zavrtěl hlavou. „Přinesl jsem lahev vílího vína z mých vlastních zásob, pokud tedy tvoje nabídka stále ještě platí…“ prohlásil smířlivě bradavický ředitel, a pak se drobně usmál.
Harry naprázdno klapl pusou, ale kývl.
ooHP/SSoo
„Severusi, tu, jak jste se dali se strejdou Harrym dohromady, prosím…“ škemral malý Teddy oblečený ve fialkovém pyžamu a připravený na spaní. Tedy kdyby u toho nehopsal jak žabák Kvak nahoru a dolů na matraci ve své postýlce.
Černovlasý muž si povzdechl. Že s Harrym získá i tuhle malou, aktivitou překypující příšerku, to tedy neočekával. Ale když se otočil a uviděl tam jmenovaného muže stát v zádveří s něžným výrazem rezervovaným jen pro ně dva, věděl, že lítost mezi jeho současné pocity nepatří.
„Dobře tedy,“ prohlásil, když se malý metamorfág konečně uvelebil pod peřinou. „Všechno to začalo takovým jedním nedorozuměním…“