V09 - Můj chlapečku - POPO

„Jak je na tom?“ Zeptala se lékouzelnice dívky, která měla na rukávu pásku označující, že je ve výcviku.
„Stojí u okna, je klidná, hladí si břicho a tiše k němu promlouvá,“ referovala své nadřízené a zarazila se, když si všimla nesouhlasného zamračení.
„Už zase?“ povzdechla si starší čarodějka a zavrtěla hlavou.
Dívka uhnula pohledem. „Vím, že jsem měla zasáhnout, ale ztratila manžela a nechtěla...“ Lékouzelnice ji prudce přerušila.
„Říkala jsem vám přece, že ji v tom nesmíme podporovat,“ pronesla přísně a ráně zamířila do blízkého pokoje, ze kterého před chvílí vyšla nyní provinile se tvářící učednice.

xxx

„Vím, jaký budeš, můj chlapečku. Mazaný, inteligentní a milující. Budeš celý po Severusovi,“ broukala a něžně si hladila kulaté břicho.
„Paní Snapeová, tohle nemůžete dělat,“ žena rychle přešla k oknu.
Hermiona zvedla hlavu a v hnědých očích se mihl vzdor a potom strach. „Ne, prosím...“ zašeptala a ochranném gestu obtočila ruce kolem břicha.
„Hermiono, musíte se soustředit na budoucnost, ne na minulost,“ řekla důrazně, natáhla k ní ruku a prudce vytáhla polštář z pod nemocniční haleny.
Celým oddělením pro choromyslné nemocnice Svatého Munga se pak rozezněl nepříčetný jekot ženy, které válka vzala manžela, nenarozeného syna i duši.