V11 - Rozchod - Patoložka

„Takže máš sbaleno,“ prohlásil Draco dutě. Kategoricky.
„Kufr už ani nedopnu,“ kývnul Harry a nervózně se zasmál.
Zmijozel si ho zamyšleně prohlížel, druhý mladík si frustrovaně prohrábl vlasy, jako by se snažil vymyslet, co dál. Pak si povzdechl. „Nefungovalo by to, víš to přece sám…“
„A s ním ano?“ zeptal se, snaže se tu výčitku v hlase potlačit.
Harrymu neušla, tohle už tu bylo. Takže jen pokrčil rameny a vyhlédl k Černému jezeru, odkud právě směrem k hradu mířila temně oděná postava. „Nevím…“ odpověděl po pravdě.
Draco pokýval hlavou, než zřejmě došel k rozhodnutí. Energickým mávnutím hůlky zmenšil jeho kufr, a když mu ho podával, stiskl mu ruku.
Harry se smutně usmál. Loučení mu nikdy nešlo moc dobře.
Pak se ale Dracovi zajiskřilo v šedých očích, přitáhl si ho blíž a zašeptal mu těsně u ucha: „Ne, že se na tý trávě rozmajzneš, až za ním poběžíš!“
A kdo byl Harry Potter, aby něco takového nesplnil?

ooOoo
Když Draco o chvilku později vyhlížel oknem ven, byla jeho tvář prostoupená smířením. Harry měl pravdu. Nefungovalo to. Už dávno ne. Oni dva si mohli být blízcí jen v časech války. Ale jestli jeho kmotrovi zlomí srdce, tak si ho podá… Vlastně je oba!